Vyhořel jsem z věcí, které jsem ani nechtěl dělat
Jak se nasbírá hromada povinností, ke kterým ses nikdy vědomě nerozhodl — a jak je zase odinstalovat.
Vyhoření si představuješ jako důsledek dřiny na něčem velkém. Moje přišlo z opaku — z hromady malých povinností, ke kterým jsem nikdy vědomě neřekl ano. Jen se nějak nasbíraly.
Závazky na autopilota
Členství, které nevyužívám. Skupiny, kde se cítím provinile, že mlčím. Role, do kterých jsem spadl, protože to zrovna nikdo jiný nebral. Žádná z nich nebyla velká. Dohromady mě ale táhly ke dnu a já nevěděl proč.
Odinstalovat povinnost
Sepsal jsem všechno, co „musím”, a u každé položky se zeptal: rozhodl jsem se pro tohle, nebo se to prostě stalo? Půlka byla to druhé. Začínám je rušit — tiše, bez velkého vysvětlování, jednu po druhý.
Nejtěžší není odejít. Nejtěžší bylo přiznat si, že mě nikdo nenutil. Ten diář jsem si naskládal sám. Což je vlastně dobrá zpráva — sám si ho můžu i vyklidit.