Nejlepší rozhodnutí dělám tím, že řeknu ne

Roky jsem říkal ano, protože ne znělo jako selhání. Ano na kafe, na „jenom rychlou” schůzku, na projekt, který mě nebavil. Probudil jsem se s diářem plným cizích priorit.

Ano není zadarmo

Došlo mi, že každé ano je tiché ne. Ne spánku, ne soustředění, ne věcem, na kterých mi fakt záleží. Akorát to ne nebylo vidět — platil jsem ho potichu, později a s úrokem.

Jak říkám ne teď

• Pauza místo reflexu. „Ozvu se zítra” mě zachránilo víc než jakákoli technika. Přes noc se polovina „nutností” rozpustí.
• Žádná omluvenková esej. Ne je celá věta. Čím víc vysvětluju, tím víc dávám prostor k vyjednávání.
• Ne věci = ano sobě. Pokaždé si řeknu, čemu tím ne dávám prostor. Jinak to nevydržím.

Není to o tom být nedostupný. Je to o tom, aby moje ano zase něco znamenalo.