Odinstaloval jsem si Instagram už dávno a první týden nevěděl, co s rukama
Co se stane, když z telefonu zmizí věc, na kterou saháš dvěstěkrát denně. Spoiler: nuda, pak klid, a pak ta nuda nechybí.
První den po smazání jsem si telefon odemkl asi čtyřicetkrát. Palec sám sjel tam, kde ikona bývala, našel prázdno a chvíli tam zmateně visel. Ruka znala cestu líp než hlava.
Týden, kdy nebylo kam utéct
Zjistil jsem, že Instagram nebyl zábava. Byl to únik. Vždycky, když přišlo ticho — fronta, výtah, při chůzi kamoli— sáhl jsem po něm, abych to ticho zalepil. Bez něj ticho zůstalo. A bylo nepříjemný.
Pár dní jsem se nudil tak, že jsem začal dělat divný věci: dočetl rozečtenou knížku, meditoval, koukal z okna jak důchodce. Nuda mě dotlačila zpátky k věcem, na který „nikdy nebyl čas”.
Co zbylo
Po týdnu nuda zmizela a nevrátila se. Místo ní přišel klid, který jsem roky neměl — a hlavně jsem si přestal porovnávat svoje všední úterý s cizí dovolenou.
Nemám pointu typu „smaž si všechno”. Mám jen jednu otázku, kterou si od tý doby dávám: slouží mi to, nebo já jemu? U Instagramu byla odpověď jasná.